Démokritos rozpracoval a obhajoval představu o stavbě světa založenou na existenci prázdného (nekonečného inertního kontinuálního prostoru), plného (nekonečného množství nedělitelných atomů) a pohybu plného v prázdném.
Jak? Myšlenkovým experimentem. Nic jiného ve své době neměl k dispozici!
Jeho genialitu si lze dovodit ze skutečnosti, že v jeho době lidé, včetně jeho samotného, věřili představě světa ve tvaru placky a přesto dokázal obhajovat teorii, jejíž potvrzování přineslo obrovské objevy a i po cca 2000 letech si nejsme jisti, zda-li měl pravdu či ne.
Z pohledu Démokritova atomismu jsou nám známé atomy označeny nesprávným pojmem. Démokritovo atomy mají být nedělitelné, ale nám známé atomy dělitelné jsou.
Pokud měl Démokritos pravdu, chybí nám dopracování teorie jeho představy atomu, který by měl být schopen fungovat jako stavební kámen všech, dosud známých i dosud neznámých, elementárních částic a to mimo jiné znamená domyslet podobu interakcí plných atomů v inertním prostoru.
Znamenal by návrat k Démokritovu atomismu rozboření současných vědeckých teorií, které svět jak ho známe prezentují ve formě fluktujícího prázdného (vakuum), díky čemuž existuje hmota? Nikoliv, „pouze“ nabízí možnost doplnit pohled „z vrchu“ na fluktující „nic“ – vakuum“ o pohled „zespodu“.
K čemu je to dobré? Třeba k tomu, aby se v lidech nepěstovala představa, že něco může vzniknout ničeho. Že je to málo? Jak pro koho.