Svět se podle Demokrita skládá z prázdného (nekonečný, spojitý, inertní prostor), plného (nedělitelné, nevzniklé a nezanikající elementy) a pohybu plného v prázdném.

Rozvineme-li myšlenku absolutně prázdného prostoru do detailu, pak je takový prostor bez hranic, bez sil, struktur, neprázdných elementů, zakřivení … ačkoliv je něco takového pro někoho těžko představitelné, jedno z takového absolutně prázdného prostoru logicky plyne: v takovém prostoru není ani čas.

Albert Einstein přišel na přelomu 19. a 20. století s pojmem časoprostor, který se může z různých příčin deformovat, roztahovat, smršťovat …

Otázka zní: vylučuje časoprostorová teorie Demokritovu teorii prázdného prostoru bez času?

Odpověď: Nevylučuje. Primárně stačí, když prostoročas prohlásíme za neprázdný prostor. Sekundárně se pak lze bavit o tom, co musí prostor obsahovat, aby v něm „běžel“ čas.